(článek byl upraven dne 31. 1. 2010 z důvodu zjištění nepřesnosti v textu ohledně "šroubku bohatosti směsi")Pro seřízení karburace využijte podrobný článek od Ing. Malého
• Karburátor rozebrat a vyčistit. Trysky vyfoukat stlačeným vzduchem; popř.zkouknout proti světlu. Pokud je těleso karburátoru a víko plovákové komory zoxidované (po případné přítomnosti vody v benzinu) dá se vyvařit v octové vodě - poměr 3 díly octa ku 1 dílu vody a přidáme 1 lžíci soli.To vše do objemu jednoho litru tzn. 0,75 l octa a 0,25 l vody.Vše co jde tak demontovat !!(trysky,plovák,jehlový ventil atd) .Měl by se „vyvařovat“ jen ten dural !!.Pak složit v obráceném pořadí.Nezapomenout na sítko v přívodu paliva.Dá se vyjmout pomocí jehly.
• Seřízení hladiny paliva -hladinu seřizujeme dle návodu v manuálu(str.7-6) tzn. plovák je vzdálen od dosedací plochy víka 15,5-16,5mm.Karburátor máme otočen nohama vzhůru a dbáme na lehké dosednutí ovládacího plíšku jehlového ventilu na kuličku;kulička nesmí být stlačena.Pokud se tak děje,vytočíme karburátor trochu do strany,aby působení hmotnosti plováku nebylo tak velké a seřízení provedeme přihýbáním ovládacího plíšku.Pak vše zavřeme a karburátor namontujeme na motor.
• Seřízení volnoběhu - šroub bohatosti směsi (tento) povolíme z dorazové pozice cca o 1 až 1a1/2 otáčky. Pozor! Doraz najít jemně - ne nějaké „dorvání“.Mohl by se poškodit kužel šroubku příp. jeho sedlo v tělese karburátoru. Motor ohřejeme na provozní teplotu a dorazovým šroubem šoupátka (pozice 4 na str.7-1 manuálu) seřídíme „vyšší“ volnoběh.Asi 1600 ot/min.Pak se snažíme šroubem bohatosti směsi najít co nejpravidelnější chod motoru.Když ho moc přitáhneme nebo povolíme motor bude jakoby koktat a zakopávat.Může jít o otáčení klidně o 1 otáčku sem nebo tam(třeba i větší rozsah).Potom dorazovým šroubem šoupátka snížíme volnoběh a znovu se snažíme šroubem bohatosti dosáhnout co nejpravidelnější chod motoru.Jak říkali starý dědkové motor musí běžet „kulatě“.Pokud tento postup zopakujeme tak třikrát budeme na volnoběhu těch předepsaných 1250-1450 ot/min.Osobně se mi osvědčilo nastavit volnoběh na horní hranici otáček a šroub bohatosti více k bohatší směsi (tzn.větší utažení při zachování pravidelnosti chodu) vzhledem k lepším přechodům do vyšších otáček při náhlém přidání plynu z volnoběhu.Ovšem motor pak hůře „brzdí“ motorem při ubrání plynu pokud se dá u dvoutaktu vůbec hovořit o brzdění.U tohoto seřízení dost také záleží na tom jak je šoupátko vyběhané v komoře karburátoru a proto se asi bude lišit nastavení šroubu bohatosti.
• Provozní hladina paliva Teď by bylo vhodné ještě zkontrolovat „provozní“ hladinu paliva,neboť ta nastavená v bodě 2) je sice pěkná,ale statická. Připojíme k výpustnému šroubu plovákové komory (zde) průhlednou hadičku,kterou ohneme směrem vzhůru a pokusíme se ji zajistit(vázací drát,lepenka atd.) ve svislé pozici.Motor opět natočíme(předpokládám,že je ohřátý),povolíme výpustný šroub a umožníme vniknout benzínu do průhledné hadičky.Pozorujeme hladinu benzínu v hadičce,která by měla dosahovat 1,5 až 2,5 mm nad dělicí rovinu víka plovákové komory a samotného karburátoru.
Celý smysl toho je ověřit zda za chodu motoru jehlový ventil opravdu zavírá a hladina paliva v plovákové komoře se nijak dramaticky nemění.Někdy se stane,že díky vibracím motoru nezavírá jehlový ventil a nebo nedostatečně těsní.V případě nesrovnalosti nás čeká opět demontáž karburátoru a úprava hladiny popř.nalezení příčiny proč hladina neodpovídá předpisu.
Body 1 až 4 byly součástí víceméně „statického“ seřízení;motocykl nejel.
• Nastavení jehly karburátoru : Základní poloha jehly je na středním zářezu.(Alespoň mě se to tak pro základní nastavení osvědčilo).Motocykl projedeme a snažíme se jet alespoň několik kilometrů tak na půl plynu.Pak zhasnout a demontovat svíčku a podle jejího zabarvení resp.zabarvení izolátoru (viz na těchto stránkách v sekci Údržba - Zapalovací svíčka(i když s tím moc nesouhlasím-podle mne by měl být izolátor cihlově hnědý,když je bohatost O.K.,černý (popř.mokrý) když je to moc bohaté a bílý při chudé směsi.)) posoudit,zda je směs bohatá nebo chudá.Při chudé směsi jehlu zvedneme a naopak při bohaté spustíme;vždy o jeden zářez a zkoušku opakujeme.Množství benzínu míchaného se vzduchem v tomto režimu je dáno průřezem mezikruží vnitřního průměru komínku a zrovna aktuálního průměru jehly v jeho vyústění.Zrovna aktuální píšu proto,že jehla je kuželová a tím jak se vysunuje nebo spouští spolu se šoupátkem v závislosti na poloze plynu se její průměr ve vyústění komínku zmenšuje nebo zvětšuje a tím pádem se zvětšuje nebo zmenšuje plocha mezikruží,kterou do vzduchu proudí benzín.Tady se chovám jako v bodě 3) volnoběh.Taky spíš trochu bohatší;alespoň to „jde“ víc za plynem.
• Volba hlavní trysky : Projedeme motocykl pod plným plynem opět několik kilometrů a následuje opět demontáž svíčky a posouzení bohatosti.Při chudé směsi montujeme větší trysku a naopak. Původní je pro DT tryska velikosti 210.Používají se i trysky 240 a 260.To má souvislost s výše uvedenými charakteristikami vzduchu.Viz první odstavec.Tady by asi bylo vhodné poznamenat něco k určování velikosti trysek.Za život jsem se setkal se dvěma způsoby.První byl přímé měření otvoru trysky v setinách mm tzn. např. tryska 120 měla průměr 1,2 mm .Druhý způsob určoval průtok v cm3 benzínu za minutu;myslím si,že u DT je použit druhý způsob, protože jsem měřil trysku 260 a ta má průměr přibližně 1,37 mm , což vůbec nesouvisí s číslem 260. Tady ovšem nevím (myslím druhý způsob určování velikosti trysky) jaký by měl být tlakový spád resp.výše hladiny nad tryskou při měření průtoku.
Chtěl bych upozornit,že při nastavování režimů 5 a 6 je vždy motor potřeba odstavit hned a ne jej nechat běžet v jiném režimu či dokonce na volnoběh, protože by se svíčka „zanesla“ a celé posouzení by to znehodnotilo. Nepříjemné je,že tato seřízení se musí dělat pouze v závislosti na vzhledu svíčky resp.vzhledu jejího izolátoru.Je to sice směrodatné(po určitých zkušenostech),ale zdlouhavé.Lepší by byl analyzátor výfukových plynů,ke kterému stejně nemá valná většina lidí přístup. Taky bych chtěl dodat,že motor o objemu 125 cm3 spotřebuje za minutu při 10 000 ot/min při 80 % účinnosti sání(samozřejmě při plném plynu) tak 1000 litrů vzduchu(resp. směsi),takže při plynu tak 25 % a víc už nemá vůbec cenu řešit nějakej šroubek směsi.; je to jen o hladině,jehle a hlavní trysce.
Na konec tohoto pojednání upozorňuji,že to jsou pouze moje názory a překlady z německých a anglických originálů( nechť mi jejich autoři odpustí kopírování) a za každou smysluplnou připomínku budu vděčen.Je mi taky naprosto jasné,že se mnou mnozí nebudou souhlasit.V některých pasážích jsem až moc jednoduchý,ale chtěl jsem,aby tomu rozuměli všichni.
Celý článek včetně fotek je zde:
http://dt125.ic.cz/tuning/karb.htm